Nechci vám mazat med kolem huby, takže to řeknu na rovinu – život může být tak lehkej, jak si ho sami uděláte. A tak k posrání těžkej, jak si zasloužíte. Nikdo vám nikdy neřekne, jaká cesta je ta správná, jakou odbočkou se vydat. Musíte si na to přijít sami a po cestě párkrát zabloudit, než najdete to prťavý světýlko na konci, kterýmu někdo říká vysvobození, někdo jinej happyend a já mu říkám paprsek slunce mezi záclonama během ranní kocoviny. Nikdo o něj nestojí, ale každej ví, že přijde…

            Mně přišla do kanceláře dáma v červeným. I přes sladkej sexy úsměv její oči volaly
o pomoc. Co jsem udělal? Koukal jsem přes kameru, jak si dělá kafe, a přemýšlel o tom, proč zrovna tahle ženská zkouší vyhledat detektiva. Možná bych jí pomohl. Možná i jo, ale moc času na rozmyšlenou jsem nedostal. Pak mě okolnosti tak moc semlely, že ani medovej Jack nepomáhal. A někde tam venku je někdo, kdo touží po mojí hlavě…