Liturgie

(Písňový text)

Už aby se zimní kytky ztopořily
Už aby odkoply roucha zimní víly
Ježíšku Maria si punčochy oblíká
Vydrž máš tam vola a oslíka
Je roční doba večírků není pomoci
Byli jsme nasuchu od Valpuržiny noci

Kdo přežije kdo do něma se zlíská
Naproti v lokálu dýdžej kudlu píská
Na párty co nám byla souzená
Umí to rozjet Josefova Mařena
Sedmý den světíme jako malé děti
Šest dní hřešíme bez početí

To je má liturgie mé duchovno
Přiznej se, zdrávas, královno?
Nerad bych ve svatvečer něco chyt
Když je to řezivo tak cool a sweet
Poklekněte k baru noční ptáci
Tady a teď v téhle reinkarnaci

Nad ránem v lokálu dýdžej kudlu písk
Pojď miláčku, mé risk anebo v pysk
Na půli cesty mezi pondělím a zbytkem roku
Vstávejte od chlastu a od taroků
Vyjdeme na protest do ulic s hořící svící
Hledat, kdy za nás vstanou noví bojovníci

Stesk po Hamletovi

Buď zdráv po všechny časy,
Fortinbrasi,
králi Dánů!

Ještě pár dní té zvůle,
nevlády, nekrále …
Na mou čest,
ani chvíli tu nezůstanu.

Šťastný je dánský lid,
pořádek, pravidla,
vojenské hlídky v ulicích.
Vláda, jak má být!

——————————

Věz, nádobo pravidel,
paznehte pořádku,
cožpak jsi neviděl
Elsinor zakrytý
oblakem krkavčích křídel?

Je snadné vládnout Dánům,
postavit hlídky do ulic,
promluvit ráznými slovy.

Mně se však stýská
po Hamletovi.

Žít ve městě

Ve městě žít je nebezpečné.
Sto hrozeb tady číhá na každého.
Lhostejnost, závist, chamtivost,
povrchní soudy, lhaní, strach,
zuřivý vztek, tupá bezohlednost,
licoměrná faleš, výsměch, hlučná přezíravost

Málokdo z těch, kdo zde v ohrožení žijí,
odvažuje se opustit ten prostor
v obavě, že by nebezpečí,
v kterémkoli místě stejně živé,
nalezl nejspíš ve své mysli

Báseň, které jsem nepřišel na jméno

Tak nečekaně rozprostřené tóny!

Kvartální opilec na zájezdu
upřímně a neurvale
lije do sebe vodku

Tak, jako policajt, směrující
veškerý okolní traffic
do svého chamtivého hrdla

Zrubaný Američan v Paříži

Nakonec stejně nadšeně
zhluboka bude zvracet
do vozíku zelináře

Ach, ty barvy!

Světélko nárožní lampy
doteď se bláznivě
zachvívá smíchy.
Jo, v tomhle městě
naučíš se svatému přijímání
dobrého spolu se zlým,
co naplat.

A to piáno!
Piáno!!!

Obkroužilo náměstí
po kočičích hlavách
z extra čínské žuly
Tučné černé nožky
v ebenových punčochách
mosazný pedál
semtam drnkne o pangejt

Slyšel jsi už někdy
zrána po flámu
takhle vyhrávat město na klavír?

Zapomenutý havran
od zimy namodrale lesklý
obezřetně za klavírem kráčí
přes ten veselý Masaryk Square

Řemeslník vzletů
pěvec krákorání
zvědavě ponáší
svá křídla za křídlem

Otáčím hlavu do boku
ostřím jedno z oček
(abych tě lépe viděla)
zobák vždy připraven
co je to za hluk?

Tušil jsem to!

bernsteini s ravely,
košťata opřená o podstavce soch,
zmastili morový sloup ferblem,
to aby nepískal nahatou novotou.
Předloni slavnostně ztopořen
na paměť roku Páně 1702.
Takhle je to tady se vším
pěšky jako za vozem

Potřeboval bych nutně
na pár let umřít
ať mne doženete věkem
a blbostí stáří.

Až zase jednou
nebude celé město
jedna nekuřácká hospoda,
nadechnu zhluboka
modré dýmy tabáčku
vyfouknu nosem
poodejdu.

Už jsem dnes viděl dost!

Město – neměsto

Procházím pomalu
městem – neměstem

A kdyby právě neprobíhala
pustina nedělního odpoledne
narážel bych snad
do lidí – nelidí

Jak jen se proměnila
tvá tetování –
trvalé připomínky
dočasných pominutí smyslů

Jak jen lapají po životě
tvé nové dopravní tepny –
sotva postavené
už zkornatělé

Každý další zoufalý
pokus o sblížení
jasně hlásí:

Nepatříš mi
Nepatřím ti