Perníčky

„Achich ouvej,“ povzdechla si babička a vykrojila z těsta pejska.

„Ale to už je život,“ pokračovala a vykrojila jablíčko.

„Ke všemu mě tak loupe v kříži,“ přidala si a vykrojila stromeček.

„Chceš pomoct babi?“ zeptal jsem se. Vypadala nešťastně a já bych si také rád něco vykrojil.

„Jen běž ven, běž si hrát, ať nemusíš poslouchat starou bábu.“

Ale,“ nadechl jsem se a pozoroval, jak vykrajuje hvězdičku.

„Jen běž,“ skočila mi prudce do řeči. „Jen běž.“ A vykrojila sněhuláka.

Já jsem tedy odešel ven, ale nedalo mi to a tajně jsem dovnitř nahlédl zamrzlým oknem. Viděl jsem babičku, jak na vršek stromečku dala hvězdičku, tak doprostřed jablíčko, sněhuláka vedle a pejsek stál opodál. Pak pookřála. Začala s pejskem dorážet na jablíčko, shodila přitom hvězdičku, ta spadla na hlavu sněhulákovi, ten omdlel a babička ho snědla. Pak ze stromu setřásla jablíčko, to spadlo na pejska, ten vyskočil a padl mrtvý k zemi. Babička neváhala a také ho snědla. Potom snědla padlou hvězdičku i natlučené jablko, a protože nevěděla, co se stromkem, prohlásila: „To je dobré na revma.“ A zpucovala i celý strom. A to všechno prosím za syrova. Pak máme mít doma nějaké cukroví.

Když jsem přišel domů, spokojeně spala v křesle.

1 komentář na „Perníčky“

Napsat komentář