Hračka

Tuhle jsem šel právě

proti času

a na jeho kraji vidím

malou postavičku.

 

Vzpomínám si na ni

myslím z dětství:

rozmazané tvary

s neforemným břichem.

 

Ale obličej tak jasný!

 

A ten smích!

 

Navždy od té doby

zůstal jsem stát ve dveřích,

dělících můj život

na skutky a na sny.

Napsat komentář