Pro přátele veršování

Pro kočky je kočičení,
pro pejsky je psina,
pro tatínky potěšení,
pro maminky dřina.

 

Pro tety je tetováni,
pro krabici víko,
pro babičky vzpominání,
pro telata mlíko.

Pro Maďary tancováni,
pro Slováky vína,
pro Lachy je laškováni,
a pro Čínany Čína.

Pro blázny je surfováni,
pro mima pantomima,
pro přátele veršování,
pro sněhuláky zima.

Pro kohouty kuropění,
od samého rána,
těžko se to někdy změni,
propánajána!.

Muže šlechtí chrabré činy,
jen pro tebe oči,
jen at ho ty voloviny,
lehko nevytočí.

Pro smrt je snad ještě brzy,
pro život přetvářky,
ať nás brzy neomrzí
na šílenství prášky.

Kámen sám je důkaz viny,
na draka jsou strachy,
Pro kočky jsou kočičiny,
no, a pro nás taky.

Koukám …

Koukám na to svoje dítko,
vyrostlo z něj pěkné kvítko.
Ze zoufalství, ze žalu
ho přetrhnu jak žížalu.

Koukám na tu svoji dceru,
vyrostla nám v krásu věru.
Vyrostla do potvory,
je z ní Bětka Báthory.

Je div, z čeho oni žijí,
každého dne krev mi pijí.
A při této myšlence,
naleju jim po sklence.

Jak zabít depku

Jak Popelka má se k dílu,
za dva těsné střevíce,
tetka Depka mívá sílu,
jak jaderná hlavice.

Kvílí tu jak meluzína,
bolestí už nemohu,
tetka Depka nedá pokoj,
zas mne tahá za nohu.

Přijde na to, milá teto,
co mi spaní ruší,
až vstanu a nezvládnu to,
zastřelím tě kuší.

Přestaň skučet, milá teto,
ať je ticho v domě,
až vstanu, tak oběsím tě,
na nejbližším stromě.

Dávej bacha, říkám tetě,
co taky mohu říci,
já vstanu a utopím tě,
na polévkové lžíci.

S takovými, jako jsi ty,
v životě se nepářem,
nehrajem si na pocity,
udusím tě polštářem.

Nezbývá, než skutečnosti,
nastaviti tváře,
Jak vstanu, tak uvařím tě,
uvařím tě v páře.

Až se pohnou ledy ve mně,
až naberu síly,
pod krkem tě chytnu jemně,
podřežu ti žíly.

Až vykrvácím, oddechnu si,
sklapnu, jako ústřice,
schovám si ty svoje vlohy,
do nejtemnější světnice.