Literární pochod: Pikovice – Kamenný Přívoz

Ve čtvrtek 5. července 2018 jsme se vydali na již v pořadí osmý „Literární pochod“, tentokrát z Pikovic do Kamenného Přívozu. S manželkou jsme přišli na nádraží v Petrově, právě když posázavská lokálka houkala na přivítanou. Ve vlaku sedělo několik účastníků pochodu, aniž by o sobě tušili, že mají stejný cíl. Navzájem se poznali až na nádraží.  Od stanice jsme se přesunuli na most v Pikovicích, kde na nás čekala básnířka Eva Juřenová. Zbytek výpravy se zdržel v labyrintu rozkopaných silnic mezi Prahou, Štěchovicemi a Hradištkem, nicméně to náš program nikterak nenarušilo, ve stínu stromů jsme si čas čekání krátili vyprávěním a klarinetovým jamováním, doplněným mým divokým tancem v rytmu písně „I mean you“. Tajně doufám, že se to hraje právě tak rychle, jak jsem k tomu tančil.

Po nějaké době se k nám připojil fotograf Václav Zýval s chotí a rodina Náglova včetně svého psíka.

Na úvod přečetla Míša Pešautová tři básně se sbírky Jany Brašíkové, Poselství. Výtěžek z prodeje této knihy putuje na Honzíka Čapka, který onemocněl svalovou distrofií.

Byli jsme tedy kompletní a po nezbytné první indicii tradičního literárního kvízu, kdy se dle postupně přidávaných indicií hádá skrytá literární osobnost, jsme vyrazili. Mimochodem, první literární nápověda zněla – Skrytá literární osobnost sbírala mince. (Již tušíte, o koho šlo?)

Nejstarší členové výpravy nasadili vysoké tempo, takže jsme jim my, mladí (vím, moc si fandím), sotva stačili. Pod Pikovickou jehlou a kolem mohutných balvanů na Babách jsme se jen mihli, naštěstí se celkem roztáhlý had naší výpravy opět semkl v nově otevřené restauraci, na jejíž název si nevzpomínám.

Zde proběhlo první čtení básní, v případě Evy Juřenové k recitování, protože všechny své básně, a že jich je, zná zpaměti. Mimo čtení došlo k humorným historkám „z natáčení“, které tu nejsou publikovatelné, ale přijďte příště a dozvíte se o nás více.

Po načerpání sil a nezbytné druhé indicii kvízu – skrytá literární osobnost psala méně úspěšné divadelní hry a patřila ke generaci Májovců, jsme vyrazili dál.

Cestou jsme doplnili vodu z životodárné studánky a vystoupali na první vyhlídku nad téměř vyschlou Sázavou.  Zde došlo k dalšímu čtení a hraní nejen na klarinet, ale i na méně obvyklý nástroj – koncovku, na kterou nám zadula Eva Fučíková. Její vystoupení přilákalo několik zvědavých posluchačů.

Proběhlo několik dalších zastávek, čtení povídek a recitování básní. Například u Raisovy vyhlídky.

Dalším cílem byla opět restaurace, ale aby bylo vše spravedlivé, ani nyní nebudu jmenovat název. Nicméně jsme byli velmi spokojeni s pitím i s jídlem. Nebylo snadné výpravu zvednout od stolů a vydat se dál. Prošli jsme kolem vysokého viaduktu poblíž Žampachu a pomalu, ale jistě, se blížili k cíli. V dobré náladě nám příjemně ubíhaly kilometry, a když těsně před Kamenným Přívozem přišel prudký liják, který většinu z nás zmáčel skrz na skrz, nikomu to nevadilo.

Usušili jsme se v cílové zastávce v restauraci v Kamenném Přívozu, kde nás mile překvapila servírka, ze které se vyklubala mlynářka, místní ochotnická herečka, ale zejména znalkyně tamní historie. My jsme se jí odvděčili několika svými literárními příspěvky, například ukázkou práce Jiřího Charváta v podání Evy Fučíkové, básněmi Evy Juřenové a dalších čtenářů.

Po sedmé hodině večerní jsme se vydali na nádraží, kde nám ještě Vašek Zýval přečetl úryvek z knihy „Prevítem snadno a rychle“. Dorazili jsme zpět do Petrova, kde byla naše výprava slavnostně rozpuštěna  (nikoliv chemicky).

Patrně netrpělivě čekáte na další indicie literárního kvízu, neochudím Vás, proběhlo jich několik, například, že Karolina Světlá prodala rodinný šperk, aby zaplatila dluhy skryté literární osobnosti. Už víte, o koho šlo? Pokud ne, tak zde je poslední nápověda:

Jak lvové bijem o mříže

Jak lvové, v kleci jatí…

Upajdaní jak lvové jsme dorazili domů. Myslím, že se tento „Literární pochod“ nadmíru vydařil, ale již se těšíme na ten další.

 

 

Jiří Pešaut

Talent Pro ART