Píšete svou první knihu? Zde si můžete přečíst několik užitečných tipů.
1. Obecná rada
Začínáte-li se psaním, doporučujeme nepouštět se napoprvé do rozsáhlých textů, k napsání románu je potřeba mít více zkušeností. Začněte krátkými povídkami nebo kratší novelou. Pište o tom, co dobře znáte, čemu rozumíte. Po dopsání knihy nechte text nějaký čas uležet, asi tak měsíc. Zkuste na něj vůbec nemyslet, nečtěte ho. Pak se k němu vraťte, většinou uvodíte to, čeho byste si předtím nevšimli. Pusťte se do oprav.
2. Výběr žánru
Začněte takovým žánrem, který máte v oblibě i jako čtenář. Případně zkuste nejprve psát povídky ze svého života. Až později můžete zkusit jiné žánry, zde je však dobré "načíst" díla úspěšných autorů, sledovat filmy v daném žánru a učit se od zkušenějších.
3. Námět a idea
Bez prvotního nápadu se ani nedá začít psát. Většinou nefunguje si říct: "Tak, teď něco napíši". Nápad mnohdy přichází nenadále. Často pomůže čistá hlava, procházka přírodou, meditace, klid. Pozorujte okolí, jednání lidí, nečekané situace, často z nich vzejde dobrý námět na novou knihu. Svoji ideu o příběhu následně rozvíjejte ve své mysli. Kombinujte, přemýšlejte, kam by se mohl příběh ubírat, zvažujte o různých cestách příběhu, odbočkách v něm a vymyslete optimální pointu. Někdy je prvotní nápad právě pointou, v takovém případě je nutné přemýšlet opačně, jak se k té pointě zajímavým způsobem dobrat. Můžete si dělat poznámky, ale v této fázi se Váš příběh odehrává teprve ve Vaší hlavě. Dejte příběhu čas, nechte ho v sobě uzrát.
4. Fabule
Jakmile máte příběh ve své hlavě rozmyšlený, přemýšlejte o fabuli příběhu. Co příběhem chcete sdělit. Bude to sdělení jednoduché, nebo bude mít více skrytých významů? Samozřejmě u povídek bývá fabule jednodušší, naopak u románů je nasnadě mít otevřeno více možností. Je dobré se držet prvotního plánu, ale během psaní mohou přijít další nápady o čem by příběh vlastně měl být. Využijte je.
5. Syžet
Promyslete si syžet příběhu, to znamená, kolik bude mít příběh dějových rovin, zda v něm budou retrospektivní návraty do minulosti, jakým způsobem bude vyprávěný, jakou formu vyprávění zvolíte, kdo bude příběh vyprávět, Vy, jako autor, nebo některá z postav. Případně více postav. Rozmyslete si, jak a zda bude kniha rozdělená na kapitoly, zda se bude jednat o jeden ucelený příběh nebo se bude skládat z více zdánlivě nesouvisejících příběhů, které se na konci propojí. Zda bude vyprávěný po přímé časové linii, od začátku do konce (pro začátečníky asi nejvhodnější způsob), nebo se využije jiný postup, např. se může začít naznačením konce a následně se v několika dějových liniích k naznačenému konci doberete. Promyslete, zda bude mít kniha smysluplný prolog nebo epilog.
6. Forma vyprávění
Pro začátečníky přichází v úvahu zejména er-forma nebo ich-forma. Zvolené formy vyprávění se držte. (Mohou nastat situace, kdy změna formy vyprávění může příběh oživit, ale je potřeba mít toto jasně promyšlené a odůvodněné). Jakmile změníte formu vyprávění pouze svou nepozorností, je to špatně. Rozmyslete si, zda budete příběh vyprávět z pohledu autora (pro začátečníky asi nejběžnější) nebo z pohledu postavy (což může být třeba i zvíře, kámen, imaginární postava apod.). Forem vyprávění je více, např. proud vědomí a další, pro začátečníky a současné čtenáře jsou v dnešní době nejlépe stravitelné zmíněné dvě uvedené formy.
8. Stylistika
Český jazyk umožňuje měnit téměř libovolně slovosled, nicméně i změna slovosledu může nepatrně změnit význam věty. Přemýšlejte o slovosledu, o jemných nuancích, které vzniknou, když prohodíte slova. Je důležité si uvědomit, co je ve větě nejpodstatnější, na co dát důraz. Přímo při psaní si nelze často toto vše uvědomovat, o to víc se na toto soustřeďte při druhém či třetím čtení a přepisování.
Vyvarujte se nešvarů, jako jsou tato slova a sousloví: A tak, a pak, a potom, jako by, vlastně, prostě. Čím méně těchto sousloví použijete, tím lépe. Dost často se dají nahradit jiným způsobem.
Neopakujte slova, zejména v krátkém úseku za sebou jako je odstavec nebo dokonce souvětí či jedna věta, pokud k tomu není nějaký důvod a záměr. (Zdůraznění nějaké věci). Ale i tak používejte případné opakování slov na krátkém úseku s rozmyslem.
Vyvarujte se co v největší míře obecně známých klišé a frází typu: Tratoliště krve, s jazykem na vestě, krve by se v něm nedořezal apod. (Mohou být ale např. použity v přímé řeči u postavy, která se celou knihu tímto způsobem vyjadřuje. Typický příklad je slečna Kateřina v Saturninovi).
9. Popisy
Zejména u delších textů věnujte čas na popisy (prostředí, postav, akcí). Hrajte si se slovy, používejte rozmanitá přídavná jména. U popisu nějaké akce zvolte různá slovesa, zejména se snažte nahrazovat sloveso být jiným. Někdy si člověk přímo při psaní nevzpomene, není ostuda si vypsat různá přídavná jména a slovesa na papír a mít je nablízku při ruce. Nebo lze využít internet při vyhledávání synonym.
10. Postavy
Seznamte se se svými postavami. Musíte je znát, jak jednají a jak se chovají v různých situacích, jak mluví, co si myslí a cítí, jak se oblékají, co jí, jaké filmy sledují apod. Samozřejmě nepíšete o tom všem ve své knize, není opravdu nutné psát u každé postavy, jaké má ráda jídlo, je to psáno trochu v nadsázce. Ale Vy, jako autor, své postavy musíte znát dokonale, a to nejdůležitější pak předejte čtenáři.
Nehromaďte postavy, myslete na čtenáře, aby měl šanci se v nich vyznat. Vedlejší postavy ani nemusí mít jména, pokud vystoupí v knize na jednom místě. Opravdu není nutné pojmenovat všechny spolužáky ze školy. Zaměřte se na ty nejdůležitější. Někteří autoři si u rozsáhlejších románů kreslí obrázky se vztahy mezi svými postavami. Vypíší si, kdo je kdo, jaký má charakter, jak typicky mluví. To pak mají jako pomůcku při psaní před sebou. Můžete také tohoto postupu využít.
11. Reálie
Již bylo zmíněno, že je dobré psát o tom, co dobře znáte. Může se však stát, že zabřednete do oborů, míst či historického období, které úplně dobře neznáte, ale do příběhu to potřebujete. V takovém případě si zjišťujte o tom vše. Dnes sice může pomoci internet, ale nebojte se oslovit odborníky (např. kriminalisty při psaní detektivek, historiky, doktory, závodní jezdce apod.), podle toho, o čem píšete. Zpočátku pište příběhy, které se odehrávají v Čechách, pokud zde žijete. Zasadíte-li příběh například do Číny a nikdy jste tam nebyli, snadno se dopustíte chyby. Pokud je nutné, aby se příběh odehrával v místech, které neznáte, snažte se o tom místě získat co nejvíce informací. To platí i u historických událostí, není nic horšího, když se za doby Jana Lucemburského objeví při hostině na stole kukuřice nebo brambory. Současný čtenář takové chyby neodpouští.
12. Přímá řeč
Většinou pomůže příběhu, když jej obohatíte přímou řečí. Je však potřeba mít rozmyšleno, jak určitá postava mluví, nebo jak mluví mezi sebou. Tykají si (pokud k tomu není závažný důvod, měly by si tykat pořád). Mluví postava nářečím, používá specifický argot, to vše je potřeba vědět. Naopak pokud vy osobně žijete někde, kde se mluví určitým nářečím nebo se používají typická slova např. Plzeňáci "tutom"), nemůžete tato slova dávat do úst postavám, které např. v Plzni nežijí.
Snažte se psát přímou řeč svižně. Pokud to není nutné, nepoužívejte uvozovací věty, zejména tam, kde chcete svůj text zrychlit. Jestliže je z textu zřejmé, kdo spolu hovoří, opravdu není potřeba za každou přímou řečí psát: řekl Jarda, řekla Máňa. Uvozovací větu využijte spíše v případech, kdy chcete přesněji vyjádřit, jak to bylo řečeno: (zašeptal, vykřikl, se skloněnou hlavou špitl, rudý ve tváři zabouřil atd.
13. Humor
Napsat humornou knihu je jedna z nejtěžších disciplín. To co se zdá vtipné Vám nebo ve Vaší sociální bublině nemusí být humorné pro širší obec. Přesto je dobré i vážnější příběh na vhodných místech obohatit o veselejší úseky. Netlačte však na pilu (Není to tak, že si řeknete: "teď by bylo dobré být vtipný" a něco budete vymýšlet. když přijde nápad, tak jej využijte. Čerpejte ze života. Humor v knize můžete vyjádřit buď popisem vtipné scénky, nebo v dialogu. Vyvarujte se však trapnosti, prvoplánových sexistických vtípků (pokud to vyloženě není charakteristické pro nějakou postavu) apod. Zejména se vyvarujte zamotávání politických narážek na jakoukoliv současnou osobu, myslete na budoucí čtenáře, kterým to nic neřekne a u současných předem ztratíte ty čtenáře, které se z důvodu vlastních politických priorit urazí a v diskuzi si to řeknou. Výjimka je politická satira, ale i ta má svá specifika a měla by mít přesah do budoucna. (Jeden autor, který trval na tom, že bude mít v příběhu rádoby politické narážky na určitou osobu, ačkoliv s příběhem vůbec nesouvisela, udělal z potenciálně jinak vynikající knihy, knihu téměř neprodejnou).
Obecně poradit, jak na humor, je těžké, na to musí být vlohy. Nepochybuji však, že my, jako národ Švejků, takové schopnosti máme.
14 Škrtejte, přepisujte
Nebojte se škrtat. Většina začátečníků dost často dobře začne, ale po několika stránkách jim dojde "dech" a z obavy, že bude kniha příliš krátká ji nastaví tzv. vatou. Vraťte se po dopsání ke knize a vymažte zbytečnosti. Např. rozsáhlé dialogy o ničem. Ale klidně škrtněte celé kapitoly nebo dokonce zrušte nějakou postavu, pokud se ukáže, že je ve výsledku v knize vlastně zbytečná. To však znamená přepsání celé knihy nebo její významné části. Pokud to však knize pomůže, nebojte se toho.
15. Pointa
Tu je dobré mít rozmyšlenu předem, přesto se může stát, že se během psaní doberete k jiné, lepší. Vyvarujte se však patetických či melancholických scén, nedokončených konců, smrti (mohou být výjimky, např. když tak dopadne nějaký padouch, ale to by nejspíše neměla být hlavní pointa). Myslete na to, že konec knihy a pointa utváří z větší části dojem a názor čtenářů na celou knihu. Snažte se ho překvapit, šokovat.
16. Závěrem
Závěrem, dobrá kniha je ta, kterou Vás baví psát, ze které máte radost. Pokud tomu tak není a do psaní se musíte nutit, buď to odložte, nebo začněte psát něco zcela jiného. Naše nakladatelství nabízí několik užitečných služeb autorům, např. "Redakční zhodnocení knihy", "Redakční zhodnocení povídky", "Talent text Analyzer". Doporučujeme tyto služby využít.