Výlev poránu

Nazvat mne hloupou husičkou, to se ti povedlo!
Přitom umyvadlo v koupelně se mými vlasy ucpalo tvou vinou, na koberci je flek, přes okna není vidět. Děti tři dny nic nejedly. A došla párátka.  Co myslíš, že s tím udělám?

Jen se na mne podívej, jak na tom jsem! Viděla jsem to ráno v zrcadle.
Když jsem byla malá, toužila jsem stát u kasy a to se mi téměř splnilo. A dneska? Dneska jsem ráda, že sedím. Do ničeho se nevejdu, boty už neobuju, nohy jako kachna. Nenosím už ani kombiné.

Nezbývá než fňukat, nebo se radši jít rovnou zakopat.

Pro přátele veršování

Pro kočky je kočičení,
pro pejsky je psina,
pro tatínky potěšení,
pro maminky dřina.

 

Pro tety je tetováni,
pro krabici víko,
pro babičky vzpominání,
pro telata mlíko.

Pro Maďary tancováni,
pro Slováky vína,
pro Lachy je laškováni,
a pro Čínany Čína.

Pro blázny je surfováni,
pro mima pantomima,
pro přátele veršování,
pro sněhuláky zima.

Pro kohouty kuropění,
od samého rána,
těžko se to někdy změni,
propánajána!.

Muže šlechtí chrabré činy,
jen pro tebe oči,
jen at ho ty voloviny,
lehko nevytočí.

Pro smrt je snad ještě brzy,
pro život přetvářky,
ať nás brzy neomrzí
na šílenství prášky.

Kámen sám je důkaz viny,
na draka jsou strachy,
Pro kočky jsou kočičiny,
no, a pro nás taky.

Koukám …

Koukám na to svoje dítko,
vyrostlo z něj pěkné kvítko.
Ze zoufalství, ze žalu
ho přetrhnu jak žížalu.

Koukám na tu svoji dceru,
vyrostla nám v krásu věru.
Vyrostla do potvory,
je z ní Bětka Báthory.

Je div, z čeho oni žijí,
každého dne krev mi pijí.
A při této myšlence,
naleju jim po sklence.

Jak zabít depku

Jak Popelka má se k dílu,
za dva těsné střevíce,
tetka Depka mívá sílu,
jak jaderná hlavice.

Kvílí tu jak meluzína,
bolestí už nemohu,
tetka Depka nedá pokoj,
zas mne tahá za nohu.

Přijde na to, milá teto,
co mi spaní ruší,
až vstanu a nezvládnu to,
zastřelím tě kuší.

Přestaň skučet, milá teto,
ať je ticho v domě,
až vstanu, tak oběsím tě,
na nejbližším stromě.

Dávej bacha, říkám tetě,
co taky mohu říci,
já vstanu a utopím tě,
na polévkové lžíci.

S takovými, jako jsi ty,
v životě se nepářem,
nehrajem si na pocity,
udusím tě polštářem.

Nezbývá, než skutečnosti,
nastaviti tváře,
Jak vstanu, tak uvařím tě,
uvařím tě v páře.

Až se pohnou ledy ve mně,
až naberu síly,
pod krkem tě chytnu jemně,
podřežu ti žíly.

Až vykrvácím, oddechnu si,
sklapnu, jako ústřice,
schovám si ty svoje vlohy,
do nejtemnější světnice.

Kůže na prodej

Nekupujte jabka ani růže,
na prodej je dneska moje kůže.
Bez plánu a rozvrhu
vláčím se s ní po trhu.

Kůže je jak každá jiná,
občas bývá trochu líná,
mohla by být trochu mladší,
pro vás to však zcela stačí.

Nebojte se, buďte klidní,
je to zboží prvotřídní,
já ji nosím skoro všude,
pro vás taky dobrá bude.

Má jen jednu vadu menší,
že je místy trochu tenčí.
Od zdola až nahoru,
ožraná je od molů.

Dole trochu roztřepená,
to tak hnedka někdo nemá.
Nemačká se, nekrčí,
ty díry jsou pro oči.

Když umíte trochu šít,
jednou bude módní hit.
Když se trochu protřepe,
uvidíte nejlépe.

Během jedné krátké chvíle,
utřete s ní svoje brýle,
bez zbytečných průtahů,
umyjete podlahu.

Umyje vám vaše boty,
vyčistí je od mastnoty.
Zvlášť při plavbě lodí,
kůže se vám hodí.

Na slunci i v dešti,
na čištění kleští,
pro zjemnění otlaků,
pro vyspravení padáků.

Na osušení dlaní,
na příjemné spaní,
pro radost i frustraci,
na kazajku svěrací.

Nemá žádné zvláštní vady,
neprodám-li, budu hlady.
Pro mne je moc divoká,
koupím jinou od hrocha.

Když už, tak už

Když sedět, tak nečinně,
když topit se, tak v bažině.
Když pracovat, tak pilně,
když zblbnout, tak silně.
Když psát, tak čitelně,
když mluvit, tak zřetelně.
Když mlčet, tak významně,
když se mít, tak náramně.
Když poslouchat, tak ušima,

když střílet, tak ostrýma.
Když kašlat, tak zvysoka,
když padnout, tak do oka.

Když řvát, tak zběsile,
když vzdorovat, tak přesile.
Když plácat, tak po rameni,
když žába, tak na prameni.

Když plést, tak hladce,
když spát, tak sladce.
Když plakat, tak smutně,
když spěchat, tak nutně.

Když vraždit, tak úkladně,
když tvářit se, tak záhadně.
Když jíst, tak příborem,
když hádat se, tak s magorem.

Když krvácet, tak na alwaysky,
když jít ven, tak když je hezky.
Když chleba, tak nůž,
když už muž, tak už.

Když skočit, tak do sena,
když žena, tak Tena.
(Na paměti vždycky měj,
bez Teny nikam neskákej!)

Když řádit, tak divoce,
když slavit, tak vánoce.
Když vstávat, tak zvesela,
když praštit se, tak do čela.

Když spálit se, tak žehem,
když schladit se, tak sněhem.
Když rozpálit se, tak doběla,
když milovat, tak anděla.

Kloš

V lese vždy při štěstí troše,
stane se, že chytnu kloše.
Na něj já se vždycky třesu,
zaleze mi do účesu.

Zaleze mi do rukávu,
nejspíš si tam vaří kávu.
Zaleze mi za límec,
kouše, šimrá a vůbec..

Zaleze mi do ponožky,
zašlápnu ho do rohožky.
Zaleze mi … moje věc,
drbu se, jak pitomec.

Miti kloše, to je věda,
zabít se to zvíře nedá.
Nežerou ho ani ryby,
třetí rozměr tomu chybí.

Až do lesa zase půjdu,
těžko tomu kloši ujdu.
Do lesa smí na chvojí,
kdo se kloše nebojí.