daleká blízkost svítání

nozdry mám lačné naplnění,

v slabinách neklid jarních tání,

noc nemá konce, noc se kření –

tisíce vzdechů do svítání…

 

když (potom všem) si úsvit smaží

na slunci čerstvé holobrádky,

strčím svůj čenich do podpaží

královny vůní… nechci zpátky…

Autor: hledac

bezdůvodný optimista mírně zasmušilé povahy, milovník kaváren a cukráren

Napsat komentář