Žít ve městě

Ve městě žít je nebezpečné.
Sto hrozeb tady číhá na každého.
Lhostejnost, závist, chamtivost,
povrchní soudy, lhaní, strach,
zuřivý vztek, tupá bezohlednost,
licoměrná faleš, výsměch, hlučná přezíravost

Málokdo z těch, kdo zde v ohrožení žijí,
odvažuje se opustit ten prostor
v obavě, že by nebezpečí,
v kterémkoli místě stejně živé,
nalezl nejspíš ve své mysli

Báseň, které jsem nepřišel na jméno

Tak nečekaně rozprostřené tóny!

Kvartální opilec na zájezdu
upřímně a neurvale
lije do sebe vodku

Tak, jako policajt, směrující
veškerý okolní traffic
do svého chamtivého hrdla

Zrubaný Američan v Paříži

Nakonec stejně nadšeně
zhluboka bude zvracet
do vozíku zelináře

Ach, ty barvy!

Světélko nárožní lampy
doteď se bláznivě
zachvívá smíchy.
Jo, v tomhle městě
naučíš se svatému přijímání
dobrého spolu se zlým,
co naplat.

A to piáno!
Piáno!!!

Obkroužilo náměstí
po kočičích hlavách
z extra čínské žuly
Tučné černé nožky
v ebenových punčochách
mosazný pedál
semtam drnkne o pangejt

Slyšel jsi už někdy
zrána po flámu
takhle vyhrávat město na klavír?

Zapomenutý havran
od zimy namodrale lesklý
obezřetně za klavírem kráčí
přes ten veselý Masaryk Square

Řemeslník vzletů
pěvec krákorání
zvědavě ponáší
svá křídla za křídlem

Otáčím hlavu do boku
ostřím jedno z oček
(abych tě lépe viděla)
zobák vždy připraven
co je to za hluk?

Tušil jsem to!

bernsteini s ravely,
košťata opřená o podstavce soch,
zmastili morový sloup ferblem,
to aby nepískal nahatou novotou.
Předloni slavnostně ztopořen
na paměť roku Páně 1702.
Takhle je to tady se vším
pěšky jako za vozem

Potřeboval bych nutně
na pár let umřít
ať mne doženete věkem
a blbostí stáří.

Až zase jednou
nebude celé město
jedna nekuřácká hospoda,
nadechnu zhluboka
modré dýmy tabáčku
vyfouknu nosem
poodejdu.

Už jsem dnes viděl dost!