Město – neměsto

Procházím pomalu
městem – neměstem

A kdyby právě neprobíhala
pustina nedělního odpoledne
narážel bych snad
do lidí – nelidí

Jak jen se proměnila
tvá tetování –
trvalé připomínky
dočasných pominutí smyslů

Jak jen lapají po životě
tvé nové dopravní tepny –
sotva postavené
už zkornatělé

Každý další zoufalý
pokus o sblížení
jasně hlásí:

Nepatříš mi
Nepatřím ti

Hokej

Umřelo peklo
se všemi svými výhodami,
hrozbami a příležitostmi
pro živoucí bytosti.

Umřelo i nebe, nepochybně.
Spíš jako protiklad pekla,
než jako samostatný
předmět ambicí.

Zůstal jen osamělý
člověk střední útočník,
zbavený svých křídel,

trestná lavice plná,
mizivá šance na přerušení hry.