Kovoví lidé

Vždycky mne překvapí,

jak stále potkávám

zástupy kovových lidí

s lesklými úsměvy

a zvláštně kovovým šelestem

při každém pohybu očí

 

To na nich udiví nejvíce:

Schopnost, že kam přijdou,

tam vždycky dovedou

účinně zastavit vítr

 

Takže na sto bílých plachetnic

rázem se promění v utichlé hejno

plovoucích mrtvých ptáků

 

Stejně tak vlajky všech vlajkosláv

ztuhnou do zbrázděných

nehybných plátů kovu

 

Nejsem ten, kdo cítí obavy

z přemíry kovových lidí

 

Ten strach je na místě

ze sebe samého

To abych nezačal

po světě rozkládat

tvrdé a studené kovové terče