Listopadový román

(Paříž, 2016)

 

Dopsal jsem svůj román

a hned po napsání, tak, jak je

přibil jsem jej na vrata kostela

podle staré tradice lidského přibíjení

Tak jako kdysi Martin Luther

svých devadesát pět tezí

do Wittenberských futer

 

Vy nevíte nic o tom Ukřižovaném

zda nebyl nebo byl

Zato o tisících jeho předchůdců a následníků

od pradávna až po Štítinu

o těch se ví dost

aby přestalo se marně

poukazovat na lidskost

 

Také spálit jsem mohl ty řádky

Přispět globálnímu oteplení

malou ukázkou rychlých ohňů

jež proměnily listopadovou pařížskou noc

v nevídanou sbírku vzorků DNA

Jak hřejí ohně neprošené

to známe u nás dlouho, Mistře Jene

 

Já vím a ví to také Pámbu

toho Přibitého otec, syn i duch

jak po rekultivaci Úrodného půlměsíce

raketami země-vzduch

– aby kolébka civilizace nebyla i její hrob –

třesou se nyní páni strachem

křesat do fajfky na sudu s prachem

 

Ještě jsem nespočítal, kolik miliónů

mateřského ňuňuňu a ťuťuťu

vyváží jeden včas na schůzku dopravený

sebevražedný lidský materiál

Tak proto jsem té noci vstal

abych svůj nový román

raději sám, bez čtení a bez mučení

do kostelních vrat

ukřižoval

Napsat komentář